
|
| |
Historie Horní
Břízy
|
| |

|
| |
| |
Na této stránce se věnuji
historii mého rodného města
("tenkrát" to byla
ještě vesnice). Horní Bříza
má téměř 6 tisíc obyvatel,
leží na západu Čech - asi 18
km severně od Plzně.
Podrobnostem, které se přímo
nedotýkají historie a tudíž
je v tomto článku nenajdete, se
budu věnovat někdy příště a
na jiném místě.
|
| |
| |

|
| |
Historie
Horní Břízy
První
historické známky o Horní
Bříze se objevují již před
osmi sty lety. Jako svědkové
darování Čečových vsí
Bykova a Vlčkova plaskému
klášteru v listině Čéče ze
Železnice, kterou lze položit
do let 1180 - 1182, se uvádějí
tito svobodní (patřili přímo
knížeti) lidé ze vsi Březí:
Radoň se svými syny, Berzoň,
Čech (Thechen), Strojec, Gozdic
(Hostík), Zutek a Radosta. Podle
prvních listin se obec jmenovala
Březí. Od roku 1854 se
jmenovala Březí Hořejší,
dnes Horní Bříza. Od
založení, až do roku 1854 měl
název různé přívlastky (
1544 U Kamenice, 1557 Březí
Hořejší, 1611 Česká Bříza,
1654 Vrchní Bříza, 1838
Hořejší či Česká Bříza).
Naše město leží na katastru
dvou obcí, a to původní Horní
Břízy a Čermné, která se s
ní v 16. století spojila.

Ve dvacátých
letech 13. století přestala
být Bříza osadou svobodných
lidí, protože byla darována
Ratmírovi ze Skřivína, který
ji roku 1321 daroval klášteru
plaskému podle tehdejších
zvyků feudálů, aby si tímto
zajistili spásu své duše. Toto
darování potvrdil roku 1232
sám král Václav I. Plaský
klášter, založený roku 1144
knížetem Vladislavem,
prožíval díky světským
feudálům velký rozmach svého
pozemkového majetku.
Roku 1420 musel
Horní Břízu zastavit sám opat
Jiřinkovi z Čivic. Krátce
poté zastavil král Zikmund
Horní Břízu s Čermnou,
Kaznějovem a dvěma rybníky
Burianovi a Janovi, bratřím
z Gutštejna. Tato zástava
netrvala dlouho a v roce 1421 je
král Zikmund daroval bratřím
Rackovi a Janovi ze Žilova.
Teprve roku 1462 přenechal Jan
ze Žilova vesnice Hroznatovi z
Vrtby. Od něho je získal opět
Burian z Gutštejna, který
prodal Horní Břízu i Čermnou
v roce 1484 Benešovi z Kolovrat.
Ten je připojil
k panství, jenž si vytvářel
kolem Kaceřova. Albrecht z
Kolovrat byl vynikajícím
hospodářem a předním
politikem. Byl oporou krále
Vladislava Jagellonského, který
ho jmenoval nejvyšším
kancléřem. Roku 1510 Albrecht
zemřel a odkázal je Janovi a
Bernardovi
z Valdštejna. V roce 1513
vykoupil obce zpět pro plaský
klášter opat Jan Richter. Zlá
hospodářská situace přinutila
nového opata Ondřeje Grafta k
prodeji Albrechtovi z Gutštejna
v roce 1518. Albrecht je však
dlouho neudržel a přenechal je
Vilémovi Podmokelskému z
Podmokel. O tyto obce se zajímal
Florián Gryspek z Gryspachu,
který je také dostal do
zástavy po čtyři generace roku
1539. V době třicetileté
války se přidali dosavadní
držitelé Václav a Albrecht
Gryspektové na stranu
povstalých stavů, jejich
majetek byl roku 1622 zabaven a
roku 1623 na prosbu opata
Jiřího Vasmucia darován
klášteru plaskému. Po
třicetileté válce se objevuje
berní rula (1654), ve které je
uveden soupis všech
hospodářů, kteří zde žili
(Marek Masyka, Hans Časa, Matěj
Fakan, Mikoláš Beneš, Marek
Kabát, Vávra Kařez, Bárta
Švanda, Anna Matějovská, Vít
Kubík, Václav Antonius a
Václav Mlynář, jehož usedlost
byla zpustlá). Tehdy zcela
zanikla obec Čermná a byla
spojena s Horní Břízou.

Ve druhé
polovině 18. století zasáhly
reformy císaře Josefa II.,
jenž vedly ke zrušení
plaského kláštera. Jeho
majetek převzala náboženská
matice, od níž roku 1826 koupil
panství za 1 100 000 zlatých
kníže Václav Klement
Metternich. Horní Bříza se tak
stala na 22 let poddanskou vsí
nejmocnějšího muže
habsburského mocnářství.
První tovární
výroba se v Horní Bříze
objevuje až kolem roku 1848, kdy
byla založena tzv. olejna
Davidem Starckem, kde se
vyráběla kyselina sírová. Ve
zprávách obchodní a
živnostenské komory
v Plzni z let 1853 - 1854 je pak
uváděna Chemická továrna P.
A. Svátka. V roce 1854 bylo v
Horní Bříze 32 domů.
Roku 1870 bydlelo
ve 43 domech 349 obyvatel,
kteří byli zaměstnáni
především v zemědělství. Od
této doby můžeme datovat zlom
v historii obce. Prudce se
rozvíjí průmyslová výroba a
život obce se zcela mění. Ze
zemědělské, zaostalé vesnice
vyrostla moderní průmyslová
obec. Převratný vliv na vývoj
Horní Břízy měla bohatá
naleziště kvalitního kaolínu
a keramická výroba s ním
spojená.
Teprve v roce
1891 bylo u továrny zřízeno
nákladní nádraží. Rozvoj
továrny měl vliv i na rozmach
obce, která před vznikem
kaolinky měla 349 obyvatel a v
roce 1910 již 884 obyvatel.
Vedle kaolinky vznikaly i další
podniky, které však neměly
dlouholeté
trvání.Hornobřízské děti
navštěvovaly farní,
triviální školu
v Ledcích. Když začala obec
růst a občané si uvědomovali
nutnost vzdělání, začali
usilovat o vlastní školu. V
roce 1888 byla zřízena
samostatná jednotřídní
škola. Byla umístěna v
hostinci čp. 47. Vyučování
bylo zahájeno 8. ledna 1889. Od
10. listopadu 1890 se začalo
učit v nově postavené škole,
která byla od roku 1894
dvoutřídní a od roku 1912
měla již třídy tři.

Strašlivou
metlou obcí v minulosti byly
požáry. Protipožární
opatření byla nedokonalá,
stavení byla dřevěná. Horní
Bříza trpěla několikrát
strašnými požáry.
Nejstrašnější z nich byl 25.
5. 1865, kdy všechny usedlosti
na návsi shořely. Popelem lehla
čtvrtina hospodářských
stavení. O dva roky později
vyhořel mlýn.
K založení sboru dobrovolných
hasičů došlo až v roce 1906,
kdy se přihlásilo 19 členů.
Byla obstarána ruční
stříkačka, jež se roku 1923
předělala na motorizovanou. Na
ochranu továrních objektů byl
zřízen sbor dobrovolných
hasičů Západočeských
továren kaolinových a
šamotových.
Obec po vzniku
samostatné republiky
rozrůstala, byla založena
cihelna (1928), vznikaly nové
živnosti (drogerie,
elektrotechnický závod,
zámečniství, cukrárna,
prodejna stavebnin aj.). Také
továrna přispávala na
výstavbu obce. Pomáhala při
stavbě školy, hřbitova,
obecního domu apod. Byla také
zřízena veřejná lidová
knihovna (1919). Vlastní
elektrický proud měla pouze
továrna. Teprve roku 1929 bylo
realizována zavedení
elektřiny. Ve stejném roce
začalo promítat kino.
Od roku 1930 existoval pěvecký
kroužek, Sokol, Sbor
dobrovolných hasičů a hrála
se ochotnická představení,
která byla navštěvována v
hojném počtu.
V roce 1939 byla Horní Bříza
připojena do telefoní sítě.
Roku 1923 byla slavnostně
otevřena nová obvodová
měšťanská škola. Značně se
rozšířil rozhlas. V roce 1936
vlastnilo 136 osob
radiopřijímač. Od roku 1931
jezdil před Horní Břízu prní
autobusový spoj, jenž byl
vlastněn V. Šírem.

Konec
třicátých let byl obdobím
prosperity, začalo se stavět.
Ale to již byla na obzoru hrozba
fašistického nebezpečí. Už
roku 1936 byla zřízena civilní
protiletecká obrana a o rok
později ze začalo ve cvičení
v obraně proti leteckým
útokům. V listopadu 1939 byla
v hostinci U Meistrů ustanovena
odbojová protifašistická
skupina. Do této skupiny
patřilo 44 obětavých
pracovníků. Třicet dva jich
bylo pozatýkáno plzeňským
gestapem, ze kterých položila
polovina své životy v nerovném
boji s nacisty. Mezi tyto
patřili i obyvatelé Horní
Břízy (Václav Zíma, Václav
Perk, Stanislav Rabas, Josef
Blahovský a Václav Jára).
Tento odboj byl v roce 1943 zcela
rozbit zásahem gestapa. Stojí
za zmíňku také tzv.
„Transport smrti“, při
kterém zemřelo 35 lidí na
hornobřízském nádraží a
tyto oběti jsou důstojně
pochovány na našem hřbitově.
Horní Bříza
zaznamenala v době poválečné
veliký vzestup.
V letech 1956-63 byla provedena
výstavba vodovodu. V listopadu
1972 byla postavena nová
požární zbrojnice. Od roku
1967 do roku 1978 bylo
vybudováno 9 km kanalizace.
Celých 10 let bylo
přebudováváno elektrické
osvětlení od roku 1968 a v
letech
1974-76 byla postavena nová
mateřská školka, kterou
předcházela rekonstrukce staré
školky ve „vsi“.
Dnešní Horní
Bříza se dosti změnila od dob
svého založení, kdy zde bylo
jen několik hospodářských
stavení. U továrny vyrostlo
mnoho rodinných domků, ale i
několik panelových a
drušztevních domů. (V
posledních 5 letech zde ale
výstavba stagnuje - nejsou
vhodné pozemky) Byly zde
vydlážděny chodníky a
zazeleněny parky. V této
části obce se nalézá
Střední odborné učiliště,
odborné učiliště a
učiliště keramické. Tuto
školu každoročně opouští
několik keramiku, zámečníků,
automechaniků, elektrikářů a
jiných. Mnoho ze studentů
našlo dříve uplatnění v
keramických závodech, ovšem
dnes má Keramika H. B. a.s.
nového (zahraničního)
majitele, který zaměstnance
spíše propouští nežli
přijímá. V druhé polovině
90. let zde vyrostla benzínka a
rehabilitační středisko. Je
zdé též jediný kulturní dům
města - Klub, který v
posledních letech, po
několikaleté odmlce, opět
ožívá kulturou. Každou sobotu
je zde diskotéka (na jaře 2001
vyhlášena nejlepší
diskotékou plzeňského kraje),
pořádají se zde plesy
(Staročeský, Hasičský,
Myslivecký, maturitní,...),
divadelní představení
(místní divadelní ochotnický
spolek OSADA, a jiné), vystupuje
zde a zkouší též známý
soubor Úsměv (folklór - zpěv,
tanec,..;známý a velice
úspěšný i v zahraničí),
pomalu začínají i filmové
produkce a jiné akce pro
občany. Nesmím zapomenout na
restaurovanou restauraci s
výbornou kuchyní.

Spodní část
obce („ves“) se také dosti
rozrostla. Nalézá se zde malé
sídliště, ale hezčí částí
města je zástavba rodinnými
domky, (výstavba v dnešní
době opět prochází
významným vzestupem). Vyrostla
tu nová budova školy, školní
jídelny a tělocvičny
(s posilovnou, saunou a malou
ubytovnou), atletický ovál a
tenisové kurty, byla opravena
budova „staré školy“. V
Horní Bříze je mnoho
živnostníků: hodinářství,
květinářství, několik
kadeřnictví, obuvi, autodílen
a „největší supermarket na
Plzni-severu“. Dále je zde
několik dalších obchodů s
potravinami, Česká spořitelna,
několik hospůdek a rokový
klub. Nezapomělo se ani na
starší občany, pro které zde
byl postaven domov důchodců, a
dva domy s pečovatelskou
službou. Části „Kaolinka“
a „stará ves“ se v
posledních letech nezměnily.
K 1.1.1993 měla
obec Horní Bříza zažádáno o
statut města. Rozhodnutím
vlády České republiky se
1.7.1994 stala Horní Bříza
městem a rozhodnutím
poslanecké sněmovny České
republiky byl ke dni 19.1.1995
schválen znak i prapor města.
Dne 6. září
1997 byla podepsána smlouva o
přátelství a spolupráci mezi
Horní Břízou a Francouzským
městem Villeneuve-sur-Yonne.
Téměř
nejpodstatnější roli v
historii Horní Břízy měla
zdejší továrna. Dnes nese
název Keramika Horní Bříza,
a. s. a se svojí bohatou a
dlouholetou historií patří k
nejstarším keramickýcm
závodům v Evropě.
Blíže se (= "logo"
Keramiky H.B) věnuji na těchto
stránkách.

|
Informace o autorských
právech: Všechno jsem to vytvořila
já,
tedy Alenka© a vy si s tím můžete
dělat co chcete.
(Vlastně téměř co chcete) |
Alenka
2001
|
|
| |
| |
|