Historie Horní Břízy

Na této stránce se věnuji historii mého rodného města ("tenkrát" to byla ještě vesnice). Horní Bříza má téměř 6 tisíc obyvatel, leží na západu Čech - asi 18 km severně od Plzně. Podrobnostem, které se přímo nedotýkají historie a tudíž je v tomto článku nenajdete, se budu věnovat někdy příště a na jiném místě.

Historie Horní Břízy

První historické známky o Horní Bříze se objevují již před osmi sty lety. Jako svědkové darování Čečových vsí Bykova a Vlčkova plaskému klášteru v listině Čéče ze Železnice, kterou lze položit do let 1180 - 1182, se uvádějí tito svobodní (patřili přímo knížeti) lidé ze vsi Březí: Radoň se svými syny, Berzoň, Čech (Thechen), Strojec, Gozdic (Hostík), Zutek a Radosta. Podle prvních listin se obec jmenovala Březí. Od roku 1854 se jmenovala Březí Hořejší, dnes Horní Bříza. Od založení, až do roku 1854 měl název různé přívlastky ( 1544 U Kamenice, 1557 Březí Hořejší, 1611 Česká Bříza, 1654 Vrchní Bříza, 1838 Hořejší či Česká Bříza). Naše město leží na katastru dvou obcí, a to původní Horní Břízy a Čermné, která se s ní v 16. století spojila.

Ve dvacátých letech 13. století přestala být Bříza osadou svobodných lidí, protože byla darována Ratmírovi ze Skřivína, který ji roku 1321 daroval klášteru plaskému podle tehdejších zvyků feudálů, aby si tímto zajistili spásu své duše. Toto darování potvrdil roku 1232 sám král Václav I. Plaský klášter, založený roku 1144 knížetem Vladislavem, prožíval díky světským feudálům velký rozmach svého pozemkového majetku.

Roku 1420 musel Horní Břízu zastavit sám opat Jiřinkovi z Čivic. Krátce poté zastavil král Zikmund Horní Břízu s Čermnou, Kaznějovem a dvěma rybníky Burianovi a Janovi, bratřím
z Gutštejna. Tato zástava netrvala dlouho a v roce 1421 je král Zikmund daroval bratřím Rackovi a Janovi ze Žilova. Teprve roku 1462 přenechal Jan ze Žilova vesnice Hroznatovi z Vrtby. Od něho je získal opět Burian z Gutštejna, který prodal Horní Břízu i Čermnou v roce 1484 Benešovi z Kolovrat. Ten je připojil
k panství, jenž si vytvářel kolem Kaceřova. Albrecht z Kolovrat byl vynikajícím hospodářem a předním politikem. Byl oporou krále Vladislava Jagellonského, který ho jmenoval nejvyšším kancléřem. Roku 1510 Albrecht zemřel a odkázal je Janovi a Bernardovi
z Valdštejna. V roce 1513 vykoupil obce zpět pro plaský klášter opat Jan Richter. Zlá hospodářská situace přinutila nového opata Ondřeje Grafta k prodeji Albrechtovi z Gutštejna v roce 1518. Albrecht je však dlouho neudržel a přenechal je Vilémovi Podmokelskému z Podmokel. O tyto obce se zajímal Florián Gryspek z Gryspachu, který je také dostal do zástavy po čtyři generace roku 1539. V době třicetileté války se přidali dosavadní držitelé Václav a Albrecht Gryspektové na stranu povstalých stavů, jejich majetek byl roku 1622 zabaven a roku 1623 na prosbu opata Jiřího Vasmucia darován klášteru plaskému. Po třicetileté válce se objevuje berní rula (1654), ve které je uveden soupis všech hospodářů, kteří zde žili (Marek Masyka, Hans Časa, Matěj Fakan, Mikoláš Beneš, Marek Kabát, Vávra Kařez, Bárta Švanda, Anna Matějovská, Vít Kubík, Václav Antonius a Václav Mlynář, jehož usedlost byla zpustlá). Tehdy zcela zanikla obec Čermná a byla spojena s Horní Břízou.

Ve druhé polovině 18. století zasáhly reformy císaře Josefa II., jenž vedly ke zrušení plaského kláštera. Jeho majetek převzala náboženská matice, od níž roku 1826 koupil panství za 1 100 000 zlatých kníže Václav Klement Metternich. Horní Bříza se tak stala na 22 let poddanskou vsí nejmocnějšího muže habsburského mocnářství.

První tovární výroba se v Horní Bříze objevuje až kolem roku 1848, kdy byla založena tzv. olejna Davidem Starckem, kde se vyráběla kyselina sírová. Ve zprávách obchodní a živnostenské komory
v Plzni z let 1853 - 1854 je pak uváděna Chemická továrna P. A. Svátka. V roce 1854 bylo v Horní Bříze 32 domů.

Roku 1870 bydlelo ve 43 domech 349 obyvatel, kteří byli zaměstnáni především v zemědělství. Od této doby můžeme datovat zlom v historii obce. Prudce se rozvíjí průmyslová výroba a život obce se zcela mění. Ze zemědělské, zaostalé vesnice vyrostla moderní průmyslová obec. Převratný vliv na vývoj Horní Břízy měla bohatá naleziště kvalitního kaolínu a keramická výroba s ním spojená.

Teprve v roce 1891 bylo u továrny zřízeno nákladní nádraží. Rozvoj továrny měl vliv i na rozmach obce, která před vznikem kaolinky měla 349 obyvatel a v roce 1910 již 884 obyvatel. Vedle kaolinky vznikaly i další podniky, které však neměly dlouholeté trvání.Hornobřízské děti navštěvovaly farní, triviální školu
v Ledcích. Když začala obec růst a občané si uvědomovali nutnost vzdělání, začali usilovat o vlastní školu. V roce 1888 byla zřízena samostatná jednotřídní škola. Byla umístěna v hostinci čp. 47. Vyučování bylo zahájeno 8. ledna 1889. Od 10. listopadu 1890 se začalo učit v nově postavené škole, která byla od roku 1894 dvoutřídní a od roku 1912 měla již třídy tři.

Strašlivou metlou obcí v minulosti byly požáry. Protipožární opatření byla nedokonalá, stavení byla dřevěná. Horní Bříza trpěla několikrát strašnými požáry. Nejstrašnější z nich byl 25. 5. 1865, kdy všechny usedlosti na návsi shořely. Popelem lehla čtvrtina hospodářských stavení. O dva roky později vyhořel mlýn.
K založení sboru dobrovolných hasičů došlo až v roce 1906, kdy se přihlásilo 19 členů. Byla obstarána ruční stříkačka, jež se roku 1923 předělala na motorizovanou. Na ochranu továrních objektů byl zřízen sbor dobrovolných hasičů Západočeských továren kaolinových a šamotových.

Obec po vzniku samostatné republiky rozrůstala, byla založena cihelna (1928), vznikaly nové živnosti (drogerie, elektrotechnický závod, zámečniství, cukrárna, prodejna stavebnin aj.). Také továrna přispávala na výstavbu obce. Pomáhala při stavbě školy, hřbitova, obecního domu apod. Byla také zřízena veřejná lidová knihovna (1919). Vlastní elektrický proud měla pouze továrna. Teprve roku 1929 bylo realizována zavedení elektřiny. Ve stejném roce začalo promítat kino.
Od roku 1930 existoval pěvecký kroužek, Sokol, Sbor dobrovolných hasičů a hrála se ochotnická představení, která byla navštěvována v hojném počtu.
V roce 1939 byla Horní Bříza připojena do telefoní sítě. Roku 1923 byla slavnostně otevřena nová obvodová měšťanská škola. Značně se rozšířil rozhlas. V roce 1936 vlastnilo 136 osob radiopřijímač. Od roku 1931 jezdil před Horní Břízu prní autobusový spoj, jenž byl vlastněn V. Šírem.

Konec třicátých let byl obdobím prosperity, začalo se stavět. Ale to již byla na obzoru hrozba fašistického nebezpečí. Už roku 1936 byla zřízena civilní protiletecká obrana a o rok později ze začalo ve cvičení v obraně proti leteckým útokům. V listopadu 1939 byla
v hostinci U Meistrů ustanovena odbojová protifašistická skupina. Do této skupiny patřilo 44 obětavých pracovníků. Třicet dva jich bylo pozatýkáno plzeňským gestapem, ze kterých položila polovina své životy v nerovném boji s nacisty. Mezi tyto patřili i obyvatelé Horní Břízy (Václav Zíma, Václav Perk, Stanislav Rabas, Josef Blahovský a Václav Jára). Tento odboj byl v roce 1943 zcela rozbit zásahem gestapa. Stojí za zmíňku také tzv. „Transport smrti“, při kterém zemřelo 35 lidí na hornobřízském nádraží a tyto oběti jsou důstojně pochovány na našem hřbitově.

Horní Bříza zaznamenala v době poválečné veliký vzestup.
V letech 1956-63 byla provedena výstavba vodovodu. V listopadu 1972 byla postavena nová požární zbrojnice. Od roku 1967 do roku 1978 bylo vybudováno 9 km kanalizace. Celých 10 let bylo přebudováváno elektrické osvětlení od roku 1968 a v letech
1974-76 byla postavena nová mateřská školka, kterou předcházela rekonstrukce staré školky ve „vsi“.

Dnešní Horní Bříza se dosti změnila od dob svého založení, kdy zde bylo jen několik hospodářských stavení. U továrny vyrostlo mnoho rodinných domků, ale i několik panelových a drušztevních domů. (V posledních 5 letech zde ale výstavba stagnuje - nejsou vhodné pozemky) Byly zde vydlážděny chodníky a zazeleněny parky. V této části obce se nalézá Střední odborné učiliště, odborné učiliště a učiliště keramické. Tuto školu každoročně opouští několik keramiku, zámečníků, automechaniků, elektrikářů a jiných. Mnoho ze studentů našlo dříve uplatnění v keramických závodech, ovšem dnes má Keramika H. B. a.s. nového (zahraničního) majitele, který zaměstnance spíše propouští nežli přijímá. V druhé polovině 90. let zde vyrostla benzínka a rehabilitační středisko. Je zdé též jediný kulturní dům města - Klub, který v posledních letech, po několikaleté odmlce, opět ožívá kulturou. Každou sobotu
je zde diskotéka (na jaře 2001 vyhlášena nejlepší diskotékou plzeňského kraje), pořádají se zde plesy (Staročeský, Hasičský, Myslivecký, maturitní,...), divadelní představení (místní divadelní ochotnický spolek OSADA, a jiné), vystupuje zde a zkouší též známý soubor Úsměv (folklór - zpěv, tanec,..;známý a velice úspěšný i v zahraničí), pomalu začínají i filmové produkce a jiné akce pro občany. Nesmím zapomenout na restaurovanou restauraci s výbornou kuchyní.

Spodní část obce („ves“) se také dosti rozrostla. Nalézá se zde malé sídliště, ale hezčí částí města je zástavba rodinnými domky, (výstavba v dnešní době opět prochází významným vzestupem). Vyrostla tu nová budova školy, školní jídelny a tělocvičny
(s posilovnou, saunou a malou ubytovnou), atletický ovál a tenisové kurty, byla opravena budova „staré školy“. V Horní Bříze je mnoho živnostníků: hodinářství, květinářství, několik kadeřnictví, obuvi, autodílen a „největší supermarket na Plzni-severu“. Dále je zde několik dalších obchodů s potravinami, Česká spořitelna, několik hospůdek a rokový klub. Nezapomělo se ani na starší občany, pro které zde byl postaven domov důchodců, a dva domy s pečovatelskou službou. Části „Kaolinka“ a „stará ves“ se v posledních letech nezměnily.

K 1.1.1993 měla obec Horní Bříza zažádáno o statut města. Rozhodnutím vlády České republiky se 1.7.1994 stala Horní Bříza městem a rozhodnutím poslanecké sněmovny České republiky byl ke dni 19.1.1995 schválen znak i prapor města.

Dne 6. září 1997 byla podepsána smlouva o přátelství a spolupráci mezi Horní Břízou a Francouzským městem Villeneuve-sur-Yonne.

 

Téměř nejpodstatnější roli v historii Horní Břízy měla zdejší továrna. Dnes nese název Keramika Horní Bříza, a. s. a se svojí bohatou a dlouholetou historií patří k nejstarším keramickýcm závodům v Evropě.

 

Blíže se (= "logo" Keramiky H.B) věnuji na těchto stránkách.